Brouzdám si tak po netu a narazím na status jedné mé kamarádky, které se rozpadl vztah na drobné kousíčky. Díky tomu jsem si mohla uvědomit, jak velkou láskou nás musí Bůh milovat. Kolik z nás už někdo opustil, přestal nás milovat; a kolik z lidí jsme přestali milovat my? A z jakého důvodu? Přesto Bůh nepolevuje, miluje nás pořád stejně, ať jsme velcí nebo malí, ať žijeme s Ním nebo bez Něj, ať chodíme na mši každý den, nebo jen v neděli nebo vůbec. Nezapomíná na nás a stará se o to, abychom byli šťastní. Pořád na nás čeká, ale jak často za Ním přijdeme? Proto se i Já ptám:"Jak je možné, Bože, že mě tolik miluješ, i když jsem zničila všechno, čemu jsi věřil?"
Bože, odpusť mi, že jsem Tě již tolikrát zklamala, že Tvé srdce kvůli mým hříchům krvácí. Odpusť, že jsem Tě přestala milovat, že jsem za Tebou nepřišla, když ty jsi čekal s otevřenou náručí. Odpusť, že jsem dávala přednost tolika věcem, ale na Tebe jsem si čas neudělala. Chtěla bych se vrátit do Tvé náruče a nechat se být milována. Chtěla bych, abys mne přivinul a na mých cestách mne doprovázel ruku v ruce, abys mi nedovolil už nikdy sejít z Tvé cesty, trnité, kamenité, ale přesto té, která mne jednou zavede za Tebou.
On na nás čeká neustále, touží po nás, chtěl by být naším přítelem, nejlepším Přítelem, takovým, kterého má každá holka ve svých představách, přesně takový On je. Jen na to často zapomínáme a neuvědomujeme si to.
Můj Pane, děkuji Ti, že jsi na mě po takové době nezapomněl, děkuji, že mě miluješ i přes mou nedokonalost, mé sobectví, pýchu, nelaskavost, … přes mou hříšnost. Buď, prosím, mým Přítelem. Amen.
P.S. Děkuji ti, Luci, za uvědomění si této nádherné pravdy.
Někdy se stačí podívat kolem sebe a je to jasné, jindy se můžeme dívat jak chceme, ale nevidíme nic ... Asi to chce vnuknutí Ducha Svatého :)
Miloval jsem a stále Miluji,děkuji Pane...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.